Výstavy     
Zkoušky      
Fotogalerie      

chovná fena

ICh. Bell of Hope Bohdaneč (Bára)

Interšampion,Český šampion,Šampion Polska,Český veterán šampion, CAJC, CAC, CACIB, BOB, BOV,2.BOG, 2. BIS Veteran, Národní vítěz ČR

ZV-I.c., SZVP-I.c., PZO-I.c., MVV-I.c.R.CACT, MFH - I.c. 2x CACT

čekatel titulu: Šampion práce, Slovenský šampion krásy

Nar.: 30.8.2003    Otec: Bob zo Stredy    Matka: CH. Árijka od Zazděnky


Proč jsem si vybrala maďarského ohaře.
Bára Často se setkávám s otázkou, proč jsem si, ač nemyslivec, vybrala psa loveckého plemene. Proč ohaře a proč maďarského. Vždy jsem se cítila spjata více s přírodou, zvířaty a venkovem, než s městským ruchem a pohodlím panelákových obydlí. Zvířátka mě provázela celý život. Od brouků, přes morčata, křečky, kočky až po psy. Můj pradědeček, knížecí revírník, mi zanechal knihy o myslivosti. Jako dítě jsem si v nich ráda četla a snila o vlastním loveckém psu. Oddaném a milujícím. O psu, který ctí svého pána, ale není otrokem. O psu, který dovede číst signály přírody. O psu, který z nepatrných závanů větru dovede přesně rozpoznat jaký živočich se za trsem trávy ukrývá. O psu, který mi svou řečí těla dovede sdělit svůj poznatek. O psu, který mě obohatí o vnímání přírody, které bych sama těžko kdy postřehla. Toužila jsem po psu citlivém, vnímavém a samostatně uvažujícím. Toužila jsem po psu veselém, oddaném inteligentním a odvážném. A to vše jsem našla v nesmírně milém maďarském ohaři. Bára




Bára Proč jsem si vybrala Báru.
Studovala jsem různé rodokmeny a okukovala maďárky na různých výstavách a zkouškách. A plánovala. Jednou jsem náhodně potkala cyklistku s jezevčíkem v tašce. Doprovod a společnost jí dělaly dvě zrzky. A jednou z nich byla maminka naší Barunky. A bylo rozhodnuto. Vše, co mě v životě obohatilo, přilétlo neplánovaně. Jen tak náhodou. A tak mi přišla do cesty i paní Svobodová z Bohdanče se svými fenkami.
A o nějaký měsíc později jsem již stála nad klubíčkem zrzavých stvořeníček a vybírala tu svou budoucí kamarádku. Vybírala, vybírala, ale má ruka se vždy natáhla k té jedné a samé fence. A tak nakonec rozhodla asi ta malá rezatá uličnice sama. Doma u maminky jí říkali Báro, tak jí to už zůstalo. A tak na podzim roku 2003 obohatila naši rodinu malá Bára, Barča, Barunka. Zkrátka, malá zrzavá čertice.
V novém domově jí přivítali též zrzavci, pro změnu afričtí. To bylo ale naší Barunce úplně jedno, vesele vrtěla ocáskem a byla radostí bez sebe, že je zase mezi svými, mezi zrzouny. A ani nepostřehla, že změnila domácnost.
      A tak začala nová etapa našeho společného života. Dnes je z Barunky krásná elegantní psí dáma jemných mravů a vzorného chování.Je to fenka výborných loveckých vlastností, hrdá a poslušná. A vzorná matka. A jak se časem změnil poměr v naší psí smečce, převzala Barunka na sebe i zodpovědnost plně respektovaného a spravedlivého vůdce smečky.
     Pro všechny její vlastnosti si této fenky nesmírně vážíme.


Nahoru